Můj příběh
Musela jsem se naučit víc jíst, abych zdravě zhubla
Můj příbeh, který může být zdrojem inspirace i motivace pro vás. Možná zjistíte, že některé momenty její cesty k lepší postavě jsou podobné těm, které jste prožily i vy.
Když mi trenérka ve fitness řekla, že musím víc jíst, abych zhubla, klepala jsem si na čelo. Co prosím? Více jíst, abych zhubla? Už jsem to sice i před tím zaslechla, ale nedávalo mi to absolutně žádný smysl.
Jedla jsem špatně a má váha ukazovala dokonce pomalý růst. Byla jsem unavená, vyčerpaná a přestala jsem se smát. Proto jsem začala chodit do fitka. Chtěla jsem spálit ještě více za den a konečně zas hubnout.
Přemýšlela jsem však samozřejmě i nad tím, co mi trenérka doporučila. Vzpomněla jsem si na naše pacienty na klinice, kde jsem pracovala. Jak je možné, že se nám pacienti, kteří k nám chodí za účelem zhubnout, neustále vracejí – a častokrát s nemalým jojo efektem? Viděla jsem denně jejich náramky a malé porce jídel, a to i pro chlapy jako hory. Nedivím se, že chodí na „tajňáka“ do kavárny a kupují to, co by vůbec jíst neměli.
Máme to v hlavě nastavené špatně, a to bohužel už spousty let!
Hubnutí nemá být procesem týrání sama sebe – nemáš se cítit unavená, bez energie, podrážděná a už vůbec ne omezovaná. Dnes už vím, že po správném nastavení myšlení ohledně jídla a pohybu budeš mí energie mnohem víc. Dodá ti to štěstí do hubnoucího procesu.
A přesně tak to má vypadat! Zdravé hubnutí je cestou, kterou bychom měli sledovat. Jsme tu jen jednou, a proto je klíčové nastavit si své priority správně. Nezapomínej na to, že jsi důležitá. Každá minuta ve tvém životě má hodnotu a zaslouží si být naplněna.

Ze začátku se mi cesta zdála dost náročná. Náročné začít více jíst! Mně to trvalo tři měsíce.
V tomto období jsem však nepřibrala ani kilo, což mě velmi překvapilo. Jedla jsem mnohem, mnohem více. Cítila jsem se vyrovnaná a šťastná. Stala jsem se novým člověkem.
Začala pracovat na své psychice a nabyla víru v to, že jsem na správné cestě.
A víte, co se stalo po třech měsících? Mé tělo se ozvalo. Začalo mi znovu důvěřovat, že už ho nebudu týrat hlady. Začala jsem hubnout, aniž bych cokoliv změnila! Byl to nádherný pocit! Kalhoty jsou ti volné. Neznáš pocit hladu, cítíš se šťastná, plná energie.
Pochopila jsem díky tomu problém mnoha lidí – podvýživu. Dnes už vím, jak moc důležité je jíst alespoň převážně zdravé a vyvážené potraviny. Je to logické. Ze smažáku si toho výživného moc tělo nevezme, je to tak? A nemohu pak po něm chtít, aby fungovalo a já byla psychicky v pohodě. Auto na benzín přeci také nepojede na naftu!
Nevěř nikomu, kdo ti tvrdí, že nemůžeš zhubnout, že to máš dispozičně dané. Zaměř se na svůj cíl, buď důsledná, plánuj, pracuj na své mysli a měj disciplínu. Mé DNA mi říká, že mám vrozenou obezitu. Co mysliš? 🙂
Marci
